:: wikimiki.org ::

1890

1890

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1885 1886 1887 1888 1889 - 1890 - 1891 1892 1893 1894 1895 ----

Události

Česko
- Praha stoletá povodeň, zaplavení Starého Města až po Staroměstské náměstí, zřícení několika oblouků Karlova mostu Svět
- Idaho a Wyoming - součást USA
- vyroben první čtyřkolový automobil poháněný Daimlerovým benzinovým motorem; Peugeot

Vědy a umění

Narození

Česko
- 8. ledna – Rudolf Medek, český spisovatel a voják († 22. srpna 1940)
- 9. ledna – Karel Čapek, český spisovatel († 25. prosince 1938)
- 29. září – Alois Eliáš, český politik a voják († 19. června 1942 - popraven)
- 9. listopadu – Rudolf Hromada, český esperantista († 26. října 1964)
- 8. prosince – Karel Nový, český spisovatel († 23. listopadu 1980) Svět
- 10. února – Boris Leonidovič Pasternak, ruský básník a spisovatel († 30. května 1960)
- 15. září Agatha Christie, anglická spisovatelka († 12. ledna 1976)
- 22. listopadu – Charles de Gaulle, francouzský politik a voják († 9. listopadu 1970)
- 20. prosince – Jaroslav Heyrovský, český chemik († 20. března 1967)
- Vasilij Erošenko, ruský spisovatel esperanta († 1952)
- Hjalmar Riiser-Larsen, norský letec, polárník, podnikatel a voják († 3. června 1965)

Úmrtí

Česko
- 14. říjen Josef Václav Frič, český spisovatel, novinář a politik (
- 5. září 1829)
- Karel Bohuš Kober, český sportovec (
- 1849) Svět
- 11. srpna John Henry Newman, anglikánský teolog a filozof (
- 21. února 1801)
- 26. října Carlo Collodi, italský novinář a spisovatel (
- 24. listopadu 1826)
- 15. prosince - zavražděn Sedící Býk, náčelník indiánského kmene Siouxů (
- březen 1831)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1890년 simple:1890

Století

19. století

Dějepis > Století Kategorie:Staletí ja:19世紀 ko:19세기 simple:19th century zh-min-nan:19 sè-kí

1885

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1880 1881 1882 1883 1884 - 1885 - 1886 1887 1888 1889 1890 ----

Události

Vědy a umění

- Pražský hvězdář Ladislaus Weinek jako první na světě vyfotografoval meteor.

Narození

Česko
- 17. leden Jaroslav Kratochvíl, český spisovatel († 20. březen 1945) Svět

Úmrtí

Česko Svět
- 22. květen Victor Hugo, byl francouzský básník († 26. únor 1802)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1885년 simple:1885

1886

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1881 1882 1883 1884 1885 - 1886 - 1887 1888 1889 1890 1891 ----

Události

Vědy a umění

- Objev fluoru - Henri Moissan

Narození

Česko
- 25. dubna Jindřich Hořejší, český básník a překladatel († 30. května 1941)
- 2. prosince Jaroslav Durych, český prozaik († 7. dubna 1962) Svět

Úmrtí

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1886년 simple:1886

1887

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1882 1883 1884 1885 1886 - 1887 - 1888 1889 1890 1891 1892 ----

Události

Česko Svět
- zveřejnění esperanta
- první elektrická tramvajová linka; Budapešť
- Alfred Nobel patentoval bezdýmý střelný prach (kordit)
- povodně na Žluté řece
- objevení el-amarnských klínopisných tabulek.

Vědy a umění

- důkaz šíření bezdrátových vln; Heinrich Rudolf Hertz

Narození

Česko
- 23. března Josef Čapek, český malíř a spisovatel († duben 1945)
- 11. dubna Vojtěch Martínek, český spisovatel († 25. dubna 1960)
- 27. května F. Háj, česká spisovatelka († 25. července 1934)
- 28. června Jarmila Hašková, česká novinářka († 20. září 1931)
- 30. září Oskar Brázda, český malíř († 19. prosince 1977) Svět
- 26. leden - François Faber lucemburský cyklista
- 25. května Pater Pio, italský kněz († 23. září 1968)
- 18. června Vidkun Quisling, norský fašistický politik
- 7. června Marc Chagall, běloruský malíř († 28. března 1985)
- 28.července Marcel Duchamp, francouzský malíř († 2.října 1968)
- 17. srpna Karel I., císař rakouský († 1. dubna 1922)
- 12. října Paula von Preradović, rakouská spisovatelka († 25. května 1951)
- 31. října Čankajšek, president Čínské republiky († 5. dubna 1975)
- 10. listopad Arnold Zweig, německý spisovatel († 26. listopad 1967)
- 24. listopad - Erich von Manstein, německý polní maršál
- Hector Hodler, švýcarský esperantista († 1920)

Úmrtí

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1887년 simple:1887 th:พ.ศ. 2430

1889

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1884 1885 1886 1887 1888 - 1889 - 1890 1891 1892 1893 1894 ----

Události

Vědy a umění

Narození

- 1. leden - Dario Beni italský cyklista
- 6. květen - Stanley Morison britský typograf, typografický teoretik, písmař a novinář.

Úmrtí

Hlavy státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1889년

1891

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1886 1887 1888 1889 1890 - 1891 - 1892 1893 1894 1895 1896 ----

Události

Česko
- V Praze Holešovicích bylo vybudováno Výstaviště Svět
- 24. února - nová ústava v Brazílii
- 15. květen - Encycklika Rerum novarum
- Byla složena Portugalská hymna

Vědy a umění

- Thomas Alva Edison patentoval kinematograf (filmovací kamera) a tzv. kinetoskop jako promítací stroj

Narození

Česko
- 9. duben Vlasta Burian, český herec († 31. leden 1962)
- 23. červen Vladislav Vančura, český spisovatel († 1. červen 1942, popraven)
- 8. července Josef Hora, český básník († 21. června 1945)
- 7. září Ferenc Futurista, český herec († 19. června 1947) Svět
- 3. ledna Michal Pro, mexický kněz († 23. listopadu 1927)
- 27. leden Ilja Grigorjevič Erenburg, ruský spisovatel († 31. srpen 1967)
- 15. srpen Tor Bergeron, švédký meteorolog († 13. červen 1977)
- 12. říjen Svatá Edith Stein, židovská mučednice († 9. srpen 1942)
- 26. prosince Henry Miller, († 7. června 1980), americký spisovatel
- Hendrik Adamson, estonský esperantský spisovatel († 1946)

Úmrtí

Česko
- 22. srpen - Jan Neruda, český básník a novinář (
- 9. července 1834) Svět
- 11. květen - Karl Wilhelm von Nägeli, švýcarský botanik
- 10. listopadu - Arthur Rimbaud, francouzský básník (
- 20. říjen 1854)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1891년 simple:1891

1893

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1888 1889 1890 1891 1892 - 1893 - 1894 1895 1896 1897 1898 ----

Události

České země
- proces s Omladinou Svět
- 1. leden - Japonsko převzalo gregoriánský kalendář
- 17. leden - americké námořnictvo provedlo ozbrojenou intervenci na Havaji a svrhlo vládu královny Liliukalani
- 10. březen - Pobřeží slonoviny se stává francouzskou kolonií
- 22. červen - Victoria, vlajková loď britské středomořské flotily se během nacvičování změny sestavy srazila s lodí Camperdown a během deseti minut se potopila. Viceadmirál sir George Tryon zahynul.
- 27. srpen - Sea Islands Hurricane zasáhl Savannah, Charleston a Sea Islands, přes 1000 mrtvých
- 7. listopad - stát Colorado udělil ženám volební právo

Vědy a umění

České země Svět
- 1. únor - Thomas A. Edison dokončil stavbu prvního filmového studia
- 23. únor - Rudolf Diesel získal patent na dieselový motor
- 9. květen - první veřejná prezentace Edisonova 11/2 filmového projektoru

Narození

České země
- 8. června Marie Pujmanová, česká spisovatelka († 19. května 1958)
- 29. června - Eduard Čech, český matematik
- 18. srpen Čestmír Jeřábek, český spisovatel († 15. říjen 1981) Svět
- 12. leden - Hermann Göring, nacistický prominent
- 12. leden - Alfred Rosemberg, nacistický prominent
- 10. únor - Jimmy Durante
- 12. únor - Omar Bradley, americký generál
- 3. duben - Leslie Howard, americký herec
- 20. duben - Joan Miró, španělský malíř
- 23. duben - Allan Dulles, ředitel CIA
- 25. červen - Kurt "Martti" Wallenius, finský generál, politik a spisovatel
- 19. červenec Vladimír Vladimirovič Majakovskij, ruský básník a dramatik († 14. duben 1930)
- 26. prosinec - Mao Zedong

Úmrtí

Hlavy států

- Rakousko-Uhersko
- František Josef I.
- Papež
- Lev XIII. Kategorie:19. století ko:1893년 simple:1893

1894

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1889 1890 1891 1892 1893 - 1894 - 1895 1896 1897 1898 1899 ----

Události

Česko
- Tomáš Baťa založil obuvnickou firmu - Zlín Svět
- Slavnostně otevřen Londýnský most Tower Bridge

Vědy a umění

- objeven chemický prvek argon

Narození

Česko
- 27. ledna Václav Hlavatý, český matematik († 11. ledna 1969)
- 19. února Zdeněk Němeček, český spisovatel († 5. července 1957)
- 11. dubna Lev Blatný, český spisovatel a divadelník
- 16. června Josef Kopta, český spisovatel († 3. dubna 1962) Svět
- 27. května Louis-Ferdinand Céline, francouzský lékař († 1. července 1961)
- 13. červenec Isaak Emmanuelovič Babel, ruský spisovatel († 17. březen 1941)
- 26. listopadu Norbert Wiener, americký matematik († 18. března 1964)

Úmrtí

Česko Svět
- 1. ledna Heinrich Rudolf Hertz, německý vědec (
- 22. února 1857)
- 8. září Hermann von Helmholtz, německý matematik a fyzik (
- 31. srpen 1821)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1894년 simple:1894

1895

Století: 18. století - 19. století - 20. století Roky: 1890 1891 1892 1893 1894 - 1895 - 1896 1897 1898 1899 1900 ----

Události

Česko Svět
- 9. února první představení hry volejbal
- První promítání filmu
- automobilky začínají používat pneumatiky plněné vzduchem
- Lucemburská hymna se stala oficiálně hymnou

Vědy a umění

Narození

Česko
- 6. února Ferdinand Peroutka, český publicista († 20. dubna 1978)
- 28. srpna Václav Kaplický, český spisovatel († 4. říjen 1982)
- Ludvík Svoboda, československý generál a prezident († 1979) Svět
- 1. června Tadeusz Bór-Komorowski, polský generál († 24. srpna 1966)
- 3. říjen Sergej Alexandrovič Jesenin, ruský spisovatel († 28. prosinec 1925
- 14. prosinec Paul Eluard, francouzský básník († 18. listopad 1952)
- Gijsbertus Johannes Degenkamp, nizozemský malíř a esperantista
- Andreo Cseh, maďarský esperantista († 1979)

Úmrtí

Česko Svět
- 28. září Louis Pasteur, francouzský vědec (
- 27. prosinec 1822)

Hlava státu

František Josef I. Kategorie:19. století ko:1895년 simple:1895

Praha

Praha – od roku 1920 Hlavní město Praha, předtím od roku 1784 Královské hlavní město Praha – je hlavním a součastně největším městem České republiky.

Poloha a charakteristika

České republiky]] Do dnešní podoby se vyvíjela jedenáct století. V současnosti se rozkládá na území 496 čtverečních kilometrů, kde žije zhruba 1 170 000 obyvatel (údaj ČSÚ za rok 2005). Historické centrum města s jedinečným panoramatem Pražského hradu je památkovou rezervací UNESCO. Praha je statutárním městem a vyšším územním samosprávným celkem na úrovni kraje. Leží uprostřed území Čech na řece Vltavě a je ze všech stran obklopena Středočeským krajem, jehož správní úřady rovněž sídlí v Praze.

Historie

:Hlavní článek: Dějiny Prahy

Počátky hradu a města Prahy

Na území dnešní Prahy sídlila v předhistorické době řada nejrůznějších kmenů - poslední nálezy u Křeslic datují zdejší osídlení do doby před sedmi tisíci lety (jde o kulturu s lineární - dříve volutovou - keramikou). Na stejném místě je však doloženo i mnohem pozdější germánské sídliště. V 6.století začali osídlovat pražskou kotlinu Slované. Důležitým kultovním místem se stal ostroh nad řekou Vltavou zvaný Žiži (nebo Sizi), kde později docházelo k obřadnímu nastolování knížat "kmene" Čechů. Na tomto místě nechal kníže Bořivoj postavit koncem 9.století druhý křesťanský kostelík v Čechách, zasvěcený Panně Marii. Za vlády Bořivojova syna Spytihněva I. na počátku 10.století byla celá plošina ostrohu obehnána obranným valem a vznikl zde knížecí palác. Tak byly položeny základy Pražského hradu, kam přesídlil kníže se svojí družinou z Levého Hradce. Praha se stala centrem rodícího se českého státu. Z Pražského hradu a dalších hradišť ve středních Čechách začali přemyslovští vládci spravovat okolní území, kde si postupně podřídili místní obyvatele a přiměli je k odvádění dávek. Existence knížecího hradu přivedla do jeho podhradí řemeslníky a obchodníky - začalo se rodit středověké město.

Středověk

Počátkem 12.století byla Praha kvetoucím městem, nad nímž se vznosně vypínal knížecí Hrad. "Tam žijí Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam stojí tržiště a něm plno kořisti …", napsal kdosi neznámý o Praze koncem 11.století. Tehdejší Praha se rozkládala na území dnešního Starého Města. Pojmenování Starší - respektive latinským terminem Maior, to znamená také Větší - Město pražské získala poté, co Přemysl II. Otakar udělil roku 1257 městská práva pražskému podhradí, osídlenému již od 10.století. Tak vzniklo Nové, později Menší Město Pražské - Malá Strana. Příliv řemeslníků a kupců do obou měst sílil, zvláště když se v době panování Karla IV. Praha stala císařskou residencí a císař zamýšlel učinit z ní hlavní město Svaté říše římské. Prostor vymezený hradbami pražských měst však začal být pro početné příchozí brzy příliš těsný, a tak panovník přistoupil k velkorysému podniku – v roce 1348 založil další Nové Město pražské a vytýčil pro ně rozsáhlé území rozprostírající se mezi Vyšehradem, Poříčím a Starým Městem. To bylo postupně zaplněno výstavnými měšťanskými domy, prostornými tržišti, nádhernými stavbami kostelů a klášterů. "Velikostí a nádherou mohla Praha této doby soupeřit s nejslavnějšími městy Římem, Florencií, Paříží, Kolínem, napsal o sídelním městě Karla IV. František Palacký.

Sjednocení pražských měst

K prvnímu pokusu o sjednocení Starého a Nového Města došlo v roce 1518 na popud staroměstských měšťanů vedených Janem Paškem z Vratu. Roku 1523 král Ludvík Jagellonský potvrdil sjednocenou městskou radu, a tak spojení pražských měst legalizoval. Jednotná Praha neexistovala dlouho. Zanikla již roku 1528. Sjednotit pražská města natrvalo do jednoho správního celku se podařilo až roku 1784 za vlády císaře Josefa II. Královské hlavní město Praha pak tvořilo Nové a Staré Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Postupně byl připojen Josefov, Vyšehrad a Holešovice. Na konci 19. století byla Praha již industrializovaným, rychle se rozvíjejícím městem se železnicí a továrnami. Tehdy se stala jedním z předních průmyslových a obchodních center Evropy. Roku 1893 byla asanována severní část Starého Města; začaly se rozvíjet elektrické dráhy, k městu se zároveň připojil Karlín a Libeň.

Velká Praha

Na konci první světové války byla vyhlášena nezávislost českého státu, ke kterému se vzápětí připojilo Slovensko. V Praze docházelo k ničení symbolů rakouského mocnářství, jakým byl například Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Mariánský sloup Jako hlavní město nově ustanoveného Československa byla Praha i nadále modernizována a rozšiřována. Roku 1922 byla založena Velká Praha, do které byla zahrnuta všechna předměstí včetně do té doby samostatných měst jakými byly Vinohrady nebo Košíře. Praha, v niž vedle sebe žilo obyvatelstvo českého, německého a židovského původu, se stala pozoruhodným kulturním centrem. Historizující styl, v němž bylo postaveno např. Národní divadlo, pseudogotické chrámy sv. Prokopa na Žižkově a sv. Ludmily na Náměstí Míru, či přestavěna vyšehradská bazilika, rázně odvrhla secese přelomu století (Obecní dům, nová budova Hlavního nádraží, Hotel Central v Hybernské ulici, Petřínská rozhledna a Průmyslový palác v Holešovicích, Husův pomník na Staroměstském náměstí). Desetileté secesní období přerušila světová válka. Na konci dvacátých let 20. století se začal v architektuře projevovat funkcionalismus - vznikly první moderní budovy a byla také dostavěna gotická Svatovítská katedrála. Světově unikátní je architektura kubistická - jedině v Praze přešel kubismus z malířských pláten do architektury (Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol), ambiciózním plánem bylo založení kubistického sídliště na Vyšehradě. Pod vlivem nastupujícího nacismu ve druhé polovině 30.let Prahu začaly opouštět první obyvatelé.

Druhá světová válka

Za války bylo z Prahy odsunuto v transportech do koncentračních táborů židovské obyvatelstvo, stejně jako cikánské (tehdejší běžné označení) a další její obyvatelé tzv. "méněcenných ras". Běžné byly popravy a věznění odpůrců nacistického režimu. Nechvalně proslulou se v této souvislosti stala například úřadovna Gestapa v Pečkově paláci nebo Střelnice v Kobylisích. Stavby Prahy byly uchráněny. K lehkému poškození došlo pouze za bombardování americkými letadly na konci války (věže kláštera v Emauzích), ale plánovanou likvidaci už nemohl v té době oslabený a ustupující nacistický režim provést. Podle vůle komunistických předáků pražského povstání (Smrkovský) a předem stanovených smluv mezi spojenci z protihitlerovské koalice Prahu musela osvobodit Rudá armáda, zatímco Americká armáda vyčkávala u Plzně. Dříve než sovětská vojska do města dorazila, vypuklo zde 5.května 1945Pražské květnové povstání, které ukončil 9.května příjezd Rudé armády.

Praha jako hlavní město socialistického Československa

V únoru 1948 se chopili moci komunisté, plánování a výstavba města začaly probíhat v duchu "socialistického realismu". Vznikla tak první sídliště (Dvouletky) a později i první panelové sídliště na Petřinách. V letech 1960, 1968, 1970 a 1974 bylo k Praze připojeno dalších celkem více než 60 obcí. V 60. a 70. letech se zmodernizovaly důležité dopravní stavby jako letiště a Hlavní nádraží, začalo se budovat metro a takzvaný ZÁKOS - systém kapacitních městských komunikací, z nichž jedna oddělila Národní muzeum od Václavského náměstí. Pro obyvatele, kteří přicházeli do Prahy z celé republiky, byla na zelených loukách okolo Prahy budována panelová sídliště (největší z nich je Jižní Město). Postupující ekonomický úpadek země zasáhl i Prahu, což se projevilo v zanedbaném vzhledu města i ve zhoršování služeb. Mocenský monopol komunistické strany ukončila Sametová revoluce. Sametová revoluce

Praha po sametové revoluci

Otevření státních hranic přivedlo do města početné davy turistů. Rozvoj soukromého podnikání se projevil na mnoha starších, leckdy chátrajících budovách i menších domech, které byly opraveny. Došlo k výstavbě mnoha obchodních komplexů, ve městě se zmnohonásobil dopravní provoz, který působí řadu problémů.

Hospodářství

Hlavní město Praha patří tradičně k nejdůležitějším hospodářským centrům Česka. Vedle význačného filmového průmyslu, dnes ale upadajícího, a zřejmě nejvýznačnějšího odvětví, turistiky, se zde nachází i mnoho závodů zpracovatelského průmyslu. Sametová revoluce Hrubý domácí důchod (HDP) v pražském kraji obnášel roku 2002 kolem 620 miliard Kč (tzn. 25,7 % celkového HDP v tržních cenách; v přepočtu na hlavu to činí 226 % celorepublikového průměru).

Zpracovatelský průmysl

Zpracovatelský průmysl hlavního města Prahy zaujímá s 7,6 procenty celkové průmyslové výroby páté místo v regionální struktuře všech 14 regiónů. Průmyslové závody se soustřeďují zejména na severovýchodě a jihozápadě města. Na území hlavního města bylo roku 2003 registrováno 733 průmyslových závodů (s více než 20 zaměstnanci) s celkem 111 tisíci pracujících. Objemem své výroby se v Praze jednoznačně prosazují dvě odvětví: produkce potravin a produkce elektrických a optických přístrojů, obě odvětví s přibližně 33 miliardami Kč v roce 2002 nebo podílem 12 procent na produkci odvětví v celé republice (tržby za vlastní výrobky a služby v běžných cenách; viz i diagramy). Význačnou roli zde hraje především výroba rozhlasových a televizních přijímačů (20 procent celkové produkce země a současně i první místo v regionální struktuře). Sametová revoluce Tato odvětví jsou následována polygrafickým průmyslem s téměř 24,5 miliardami Kč tržeb. Význam tohoto odvětví vyplývá ze skutečnosti, že v hlavním městě se toto odvětví silně koncentruje (44 procent celkové produkce) a Praha zde zaujímá první místo ze všech regiónů. Sametová revoluce Mimo to se však v Praze nacházejí i další význačné závody tradičních průmyslových sektorů a odvětví, které přispívají k velkému významu hlavního města jako průmyslového střediska:
- výroba kovodělných výrobků
- výroba strojů a zařízení
- chemie a farmaceutický průmysl
- průmysl výrobků ze skla, keramiky a porcelánu, stavební hmoty
- výroba dopravních prostředků (mimo výroby automobilů), zde zejména kolejní soupravy, motocykly, lehká letadla a jiné Další odvětví hrají spíše podřadnou roli.

Doprava

:Hlavní článek: Hlavní článek: Pražská doprava Praha je hlavním dopravním uzlem v Česku a významnou křižovatkou ve střední Evropě. Má rozsáhlou dopravní infrastrukturu, jak veřejné, tak i automobilové dopravy.

Členění Prahy

: Podrobněji o částech Prahy a o jejím členění od roku 1784 do současností čtěte v článcích Královské hlavní město Praha, Velká Praha a Části Prahy.

Katastrální členění

Do roku 1949 byly správní obvody až na jednu výjimku z roku 1947 tvořeny jedním nebo více celými katastrálními celky, bývalými obcemi či městy. Od roku 1947 došlo k zásadní změně správního členění. Od té doby hranice mnoha městských částí jsou nezávislé na hranicích katastrálních území (čtvrtí). Katastrální území (například Vinohrady, Smíchov) jsou nadále rozhodující zejména pro evidenci pozemků a nemovitostí a číslování budov.

Správní členění

Praha má 57 samosprávných městských částí, které jsou spravovány voleným zastupitelstvem, radou, starostou a úřadem městské části. Od 1. července 2001) mají úřady 22 z těchto městských částí rozšířenou působnost státní správy pro své území nebo i pro několik dalších městských částí. Vzniklo tak 22 správních obvodů. Tyto obvody (s výjimkou Prahy 1 až Prahy 3) však nejsou totožné s územními obvody podle zákona o územním členění státu, které byly do roku 2001 správními obvody a do roku 1990 i samosprávnými.

22 správních obvodů

V seznamu je nejprve uveden městský správní obvod. V závorce jsou pak uvedeny městské části, které do správního obvodu spadají, přičemž městská část, jejímuž úřadu působnost státní správy přísluší, je uvedena tučně. Od 1. ledna 2002 mají všechny tyto městské části stejný název jako celý jejich správní obvod, tedy pouze slovo Praha s číslovkou. Pro lepší orientaci je v seznamu uveden i původní název městské části. 2002
- Praha 1
- Praha 2
- Praha 3
- Praha 4 (Praha 4, Kunratice)
- Praha 5 (Praha 5, Slivenec)
- Praha 6 (Praha 6, Suchdol, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Ďáblice, Březiněves, Dolní Chabry)
- Praha 9
- Praha 10
- Praha 11 (Praha 11, Šeberov, Újezd u Průhonic, Křeslice)
- Praha 12 (Praha 12, Libuš)
- Praha 13 (Praha 13, Řeporyje)
- Praha 14 (Praha 14, Dolní Počernice)
- Praha 15 (Praha 15, Dolní Měcholupy, Štěrboholy, Petrovice, Dubeč)
- Praha 16 (Radotín, Velká Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lipence)
- Praha 17 (Řepy, Zličín)
- Praha 18 (Letňany)
- Praha 19 (Kbely, Vinoř, Satalice, Čakovice)
- Praha 20 (Horní Počernice)
- Praha 21 (Újezd nad Lesy, Klánovice, Koloděje, Běchovice)
- Praha 22 (Uhříněves, Královice, Nedvězí, Kolovraty, Benice)

Územní členění

V roce 1960 bylo zřízeno deset městských obvodů a tyto obvody, rozšířené o nově přidružené obce, platí podle Zákona o územním členění státu dodnes. Původně byly i správními a samosprávnými obvody. Obyvatelé většiny území obvodů podléhali přímo obvodnímu národnímu výboru (později obvodnímu úřadu), v později připojených obcích však zůstaly jako mezičlánek místní národní výbory (místní úřady), které zároveň spadaly i pod působnost příslušného obvodu. Od roku 1990 však nejsou tyto obvody samosprávnými celky a od roku 2001 nejsou ani územně-správními obvody. Dnes již podle nich jsou organizovány jen soudy, pošty nebo různé správní firmy.

10 městských obvodů, jejich městské části

Seznam deseti obvodů, v závorce jsou uvedeny městské části, které tvoří území obvodu: městských obvodů
- Praha 1 (Praha 1)
- Praha 2 (Praha 2)
- Praha 3 (Praha 3)
- Praha 4 (Praha 4, Praha 11, Praha 12, Libuš, Kunratice, Újezd, Šeberov)
- Praha 5 (Praha 5, Velká Chuchle, Slivenec, Lochkov, Praha 16–Radotín, Lipence, Zbraslav, Praha 13, Řeporyje, Zličín)
- Praha 6 (Praha 6, Lysolaje, Nebušice, Přední Kopanina, Praha 17–Řepy, Suchdol)
- Praha 7 (Praha 7, Troja)
- Praha 8 (Praha 8, Březiněves, Dolní Chabry, Ďáblice)
- Praha 9 (Praha 9, Praha 14, Běchovice, Čakovice, Dolní Počernice, Praha 20–Horní Počernice, Praha 19–Kbely, Klánovice, Koloděje, Praha 18–Letňany, Satalice, Praha 21–Újezd nad Lesy, Vinoř)
- Praha 10 (Praha 10, Praha 15, Benice, Dolní Měcholupy, Dubeč, Kolovraty, Královice, Křeslice, Nedvězí, Petrovice, Štěrboholy, Praha 22–Uhříněves)

Významné čtvrti

Podívejte se také na

- Královské hlavní město Praha
- Velká Praha

Externí odkazy

- [http://www.praha-mesto.cz praha-mesto.cz] – Informační server hlavního města Prahy
- [http://www.vpraze.info vpraze.info] – Wiki stránky o Praze
- [http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/home Hlavní město Praha] na stránkách ČSÚ
- [http://www.firmy-praha.cz Firmy Praha] firmy v Praze Kategorie:České kraje Kategorie:České okresy Kategorie:Praha Kategorie:Česká města Kategorie:Čechy Kategorie:Hlavní města Evropy ja:プラハ ko:프라하 simple:Prague

Wyoming

Wyoming je západní stát USA.

Historie

Území státu Wyoming bylo po tisíce let obydleno indiánskými kmeny. Až do roku 1867, kdy do města Cheyenne byla postavena pacifická železnice, bylo území Wyomingu tvořeno téměř nedotčenou divočinou. Železnice přinesla změnu. Na území začaly proudit osadníci a postupně území kolonizovali. Žilo zde mnoho divokých zvířat a tudíž toto území lákalo především lovce a obchodníky s kožešinami. Postupně ale na významu nabírala i těžba nerostů, zejména zlata. 25.července 1868 byl Wyoming ustanoven jako území a byly vytyčeny jeho hranice. K Unii byl Wyoming připojen 10.července 1890. Wyoming byl mezi prvními státy USA, který angažoval ženy do politiky, dokonce se zde první guvernérkou státu v USA stala Nellie Taylore Ross v roce 1925.

Geografie

Severní hranici Wyomingu tvoří stát Montana, východní hranici Jižní Dakota a Nebraska. Na západě sousedí se státy Utah a Idaho. Wyoming je velmi hornatá země.Je zde mnoho mohutných impozantních skalních masivů. Wyoming patří mezi civilizací nejméně zasažené státy USA. Díky tomu je zde krásná přirozená a čistá příroda, z čehož má Wyoming značné příjmy z turistiky.
- nejvyšší bod je 4,207 m nad mořem
- nejnižší bod je 945 m nad mořem
- střední nadmořská výška je 2040 m
- šířka státu je 450 km
- délka státu je 580 km

Ekonomika

Wyoming má jedno z nejnižších HDP v USA. Hospodářství Wyomingu tvoří hlavně příjmy z turistiky a těžba nerostných surovin.
- hlavní zemědělské produkty : chov dobytka, mléko a mléčné výrobky, chov prasat
- hlavní průmyslová odvětví : turistika, těžba nerostných surovin, zpracování potravin

Demografie

Populace Wyomingu čítá 493,782 obyvatel. Je to jeden z nejméně lidnatých států USA a také po Aljašce nejřídčeji obydlený. Žije zde pouze 1,9 obyvatele na km čtvereční.
- hlavní město je Cheyenne (53,011 ob.)
- další významné město je Casper (49,644) kategorie:státy USA ja:ワイオミング州 ko:와이오밍 주

8. ledna

8. leden je osmý den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 357 dní (358 v přestupném roce). Svátek slaví Čestmír.

Události

Česko
- Svět
- 1940 – skončila Bitva o Suomussalmi
- 1958 – Sputnik 1 přestal být aktivní
- 2005 – Raketa vypálená z americké stíhačky F-16 zasáhla obytný dům u iráckého města Mosul. Podle místních obyvatel zabila 14 lidí, podle americké armády jen 5. Americké okupační síly se za incident omluvily a přislíbily jeho vyšetření
- 2005 – Americká jaderná ponorka USS San Francisco narazila na mořské dno poblíž pacifického ostrova Guam. Jeden člen posádky utrpěl smrtelné zranění, jaderný reaktor údajně nebyl poškozen.
- 2005 – Silná bouře se přehnala přes severní Evropu. Narušila námořní, leteckou i pozemní dopravu, přerušila dodávky elektřiny a vyvolala povodně. Zahynulo nejméně 14 osob – 7 ve Švédsku, 4 v Dánsku a 3 v Anglii.

Narození

Česko
- 1890 – Rudolf Medek, český spisovatel a voják († 22. srpna 1940) Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1957 – Josef Skupa, český loutkář (
- 16. února 1892)
- 1979 – Robert Hliněnský, český malíř (
- 3. listopadu 1908) Svět
- 1324 – Marco Polo, italský cestovatel (
- 1254)
- 1642 – Galileo Galilei, toskánský astronom, filosof a fyzik (
- 15. února 1564)
- 1896 – Paul Verlaine, francouzský básník (
- 30. března 1844)
- 1941 – Lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell, britský voják, zakladatel skautského hnutí (
- 22. února 1857)
- 1950 – Joseph Schumpeter, americký ekonom původem z Rakouska (
- 8. února 1883)

Svátky

Česko
- Čestmír Svět
-

Viz také:

- 7. leden 9. leden - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Leden ja:1月8日 ko:1월 8일 simple:January 8

22. srpna

22. srpen je 234. den roku podle gregoriánského kalendáře (235. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 131 dní.

Události

Česko
- 1785 - Josef II. zrušil v Uhersku nevolnictví. Svět
-

Narození

Česko
- 1922 - Miloš Kopecký, herec († 16. únor 1996) Svět
- 1911 - Enric Valor i Vives, valencijský vypravěč a filolog († 13. leden 2000)
- 1570 - František z Ditrichštejna, budoucí kardinál a biskup olomoucký, první rádce čtyř císařů a gubernátor Moravy

Úmrtí

Česko
- 1891 - Jan Neruda, český básník a novinář (
- 9. červenec 1834)
- 2004 - Ota Šik, československý reformní ekonom (
- 11. září 1919) Svět
- 1934 - Viktor Kaplan, rakouský vynálezce (
- 27. listopad 1876)
- 1940 - Rudolf Medek, český spisovatel a voják (
- 8. leden 1890)

Svátky

Česko
- Bohuslav Svět
-

Viz také:

- 21. srpen 23. srpen - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Srpen ja:8月22日 ko:8월 22일 ms:22 Ogos simple:August 22 th:22 สิงหาคม

9. ledna

9. leden je devátý den roku podle gregoriánského kalendáře. Do konce roku zbývá 356 dní (357 v přestupném roce). Svátek slaví Vladan.

Události

Česko
- Svět
- 2005
- Při zneškodňování letecké bomby v polské okupační zóně v Iráku zahynulo 7 ukrajinských vojáků a jeden Kazach
- Sudánská vláda a zástupci povstalců z jihu země podepsali v keňském hlavním městě Nairobi mírovou smlouvu.
- Palestinským prezidentem byl zvolen Mahmúd Abbás

Narození

Česko
- 1890 Karel Čapek, český spisovatel († 25. prosince 1938) Svět
- 1908 Simone de Beauvoirová, francouzská spisovatelka († 14. dubna 1986)

Úmrtí

Česko
- 1974 Jan Blahoslav Kozák, český protestantský teolog (
- 4. srpna 1888) Svět
- 1998 Imi Lichtenfeld, tvůrce bojového systému Krav Maga (
- 26. května 1910)
- 2004 Norberto Bobbio, filozof

Svátky

Česko
- Vladan Svět
-

Viz také:

- 8. leden 10. leden - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Leden ja:1月9日 ko:1월 9일 simple:January 9

Karel Čapek

Karel Čapek (
- 9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, novinář, dramatik, filosof a překladatel. Narodil se sice v Malých Svatoňovicích, brzy se však přestěhovali do Úpice. Studoval gymnázium v Hradci Králové, odkud musel (po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku) přetoupit do Brna. Roku 1915 ukončil studium na filosofické fakultě v Praze, poté studoval filosofii v Berlíně a Paříži. Pro svou nemoc, nebyl odveden a nemusel se účastnit bojů v první světové válce, přesto byl touto válkou velmi ovlivněn. Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině, brzy však přešel k novinařině. Působil jako redaktor v několika časopisech: Národních listech (1917–1921), Nebojsa (1918–1920), Lidových novinách (od r. 1921). V letech 1921–1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla. V letech 1925–1933 byl předsedou československého PEN klubu. Ke konci života se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Olgou Scheinpflugovou, manželství ale pravděpodobně nebylo šťastné. Po Mnichovské dohodě a Benešově opuštění této země (1938) se stal terčem politických útoků – převážně od Čechů. Poslední tři roky svého života prožil ve Staré Huti u Dobříše. Dnes je zde jeho památník. Roku 1995 mu byl in memoriam propůjčen řád T. G. Masaryka. Rodinné poměry:
- Manželka: Olga Scheinpflugová
- Bratr: Josef Čapek
- Sestra: Helena Čapková
- Matka: Božena Čapková
- Otec: MUDr. Antonín Čapek

Dílo

Svoji literární tvorbu zahájil před první světovou válkou, zpočátku tvořil se svým bratrem Josefem, který byl především malířem. Na jeho tvorbu mělo velký vliv jeho filosofické a estetické vzdělání, především pragmatismus a expresionismus, dále ho velmi ovlivnila vědeckotechnická revoluce v mnoha dílech vyjadřoval obavu, že jednou technika získá moc nad člověkem.
Typický znakem jeho děl je využívání obrovské slovní zásoby, používání neobvyklých slov, několikanásobných větných členů a rozvitých souvětí. Čapek uměl velmi dobře využívat českého jazyka a jeho zvláštností.
V dílech K. Čapka se uplatňuje individualistický přístup, a z toho vyplývající uznávání silných jedinců, neuznává jednoznačnou pravdu, ale pouze pravdu z pohledu jednotlivce. Jeho dílo samozřejmě také ovlivnila první světová válka a později blížící se druhá světová válka. Protože je jeho dílo velmi obsáhlé bývá z praktických důvodů děleno na dvě základní části: # část zabývající se vnitřním životem člověka jako jedince a jehož prostřednictvím se Čapek pokouší zkoumat možnosti i hranice lidského poznání. (Boží muka, trilogie Hordubal, ...). # utopická část – sem řadíme jeho utopické romány a dramata, ve kterých Čapek kritizuje společenské problémy celé moderní společnosti, zároveň je zde často vyjadřována obava ze zneužití techniky proti člověku a v dílech je i patrná obava z nastupujícího fašismu.
:Kritičnost jeho děl často oslabuje idylizující, nebo harmonizující závěr, ve svých vrcholných dílech tuto tendenci opustil.
:Pro tato díla bývá občas K. Čapek považován za předchůdce sci-fi. Jeho novinářská činnost je velmi zajímavá, vzhledem k jeho přátelství s T. G. Masarykem lze pochybovat o její objektivitě. S jistotou lze tvrdit, že Čapek psal velmi promasarykovsky a stal se jakýmsi oficiálním, hradním novinářem.
Novinařina mu poskytla řadu tvůrčích podnětů a ovlivnila vnitřní organizaci jeho literárních děl, jejich jazyk, sloh, ale i výraz a tvar. Je třeba říci, že jeho tvorba výrazně ovlivnila podobu tradičních i nově vzniklých novinářských útvarů. A to především jazykovou svěžestí a slovesnou propracovaností.
Jeho novinářská činnost je spojena především s Lidovými novinami, kde v jistém slova smyslu navazoval na Nerudu. Napsal velké množství fejetonů, které později vycházely v různých souborech. Dále se vyjadřoval k aktuálním problémům – sloupky. Tento druh novinařiny vymyslel a jako první ho používal.

Próza

- Zářivé hlubiny – (1916), jedná se o knižní vydání jeho povídek otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem
- Boží muka – (1917) filosofické povídky, které se zamýšlejí (filosofují) nad záhadami lidské duše a osudovými náhodami v životě člověka, napsáno spolu bratrem Josefem.
- Krakonošova zahrada (1918), jedná se o knižní vydání jeho próz otiskovaných v časopisech, napsaných spolu s bratrem Josefem. Většina prací pochází z let 1908–1911.
- Kritika slov (1918) v tomto díle pomocí sloupků podrobil rozboru frázi a její zneužití.
- Trapné povídky (1921) skepticky uvažuje o smyslu lidské existence a jeho duševna.
- Továrna na absolutno – (1922), fejetonový román. V tomto románu lidstvo získá od českého vynálezce, ing. Marka, vynález motoru, kterému může jako palivo, sloužit jakákoliv látka a kterou spálí beze zbytku. Spolu s tímto zdrojem energie lidstvo postupně získá blahobyt. Při spalování se, ale uvolňuje záření – absolutno, které dělá z lidí náboženské fanatiky. Postupně těchto lidí přibývá a s tím začíná chaos. Nakonec vypuká válka, která končí úplným vyčerpáním, pak si teprve lidé uvědomí viníka a všechny motory zničí.
- Krakatit – (1922, zfilmováno v r. 1948), román. Ing. Prokop objeví novou, velmi silnou trhavinu, schopnou zničit celý svět. Jeho přítel Tomeš, získá kvůli penězům tajemství krakatitu a uteče. Prokop se ho vydá hledat, aby zabránil zneužití. Na konci se setkává s pohádkovým stařečkem a rozmlouvají spolu o smyslu života. Závěr je postaven na myšlence, že člověk nemá dělat velké skutky, ale jen takové, které mu mají sloužit.
- O nejbližších věcech – (1925), knižní vydání jeho sloupků, drobné úvahy
- Skandální aféra Josefa Holouška – (1927)
- Povídky z jedné kapsy – (1929)
- Povídky z druhé kapsy – (1929), jde o povídky s detektivní tématikou. Jejich příběh je podáván humornou formou. Hrdina většinou není velký zločinec, ale malý zlodějíček, také kriminalista je obyčejný člověk. V těchto dílech jde především o vystižení různých typů osob.
- Zahradníkův rok – (1929), jedná se o fejetony o zahradničení, zároveň zde pomocí reakcí na děje související se zahradničením (např. počasí) vystihuje českou povahu.
- Marsyas čili na okraj literatury – (1931) zde se v několika esejích zabývá tzv. brakovou literaturou – dochází k závěru, že její existence je nutná. Jedná o poměrně kvalitní rozbor toho žánru.
- Apokryfy – (1932), povídky
- O věcech obecných čili Zoon politikon – (1932), fejetony a stati Následující díla tvoří volnou trilogii spojenou spíše stejnými filosofickými myšlenkami a závěry. Tato trilogie patří k vrcholům jeho díla, projevuje se zde plně jeho pragmatismus. Ukazuje, že ze stejných fakt vyvozují různí lidé odlišné závěry.
:
- Hordubal – (1933, zfilmováno v r. 1937). Základem této novely je skutečná událost, kdy se sedlák (Hordubal) po několika letech práce v Americe vrátil domů (Podkarpatská Rus) a byl zavražděn svojí ženou a jejím milencem. Čapek si zde klade otázky typu jsme vůbec oprávněni spravedlivě soudit vinu? :
- Povětroň – (1934), v této novele je z trosek letadla vytažen bez jakýchkoliv dokladů člověk. Tři svědci jeho umírání (zdravotní sestra, básník a jasnovidec) si tak na základě vlastních představ a zkušeností vytvářejí představu o umírajícím. :
- Obyčejný život – (1934)
- Válka s mloky – (1936) Protifašistický román, alegorie. Lidé objevují zvláštní tvory – mloky, inteligentní živočichy, které lidé začnou cvičit jako levnou pracovní sílu. Mloci se však vzbouří, začnou organizovat svůj vlastní stát, zvolí si svého vůdce a žádají pro sebe „životní prostor“. Vše spěje nevyhnutelně k válečnému konfliktu.
- První parta – (1937, zfilmováno v r. 1959) děj tohoto románu se odehrává v dole, kde po závalu zůstane několik horníků a vedení dolu hledá dobrovolníky na jejich záchranu. Toto dílo je oslavou lidské solidarity.
- Jak se co dělá – soubor causerií
- Život a dílo skladatele Foltýna – (1939 – vydáno posmrtně), nedokončený román

Drama

- Lásky hra osudná (napsáno 1910, vydáno 1922), jednoaktovka; napsáno spolu bratrem Josefem.
- Loupežník – (1920, zfilmováno v roce 1931), komedie zabývající se vztahem mladé a starší generace. Loupežníkem je student s pověstí lehkovážného mladíka, který se zamiluje do dcery svého profesora, který o jejich lásce nechce ani slyšet. Loupežník nakonec využívá nepřítomnosti rodičů a zamkne se se svou láskou v jejich domě a odmítá je pustit dovnitř. Nakonec donutí pana profesora k přiznání, že mladá generace není tak špatná, jak si jeho generace představuje.
- R.U.R. (Rossum's Universal Robots – Rossumovi Universální Roboti, 1920). V tomto vědeckofantastickém dramatu poprvé zaznělo slovo robot, které Čapkovi poradil bratr Josef. Čapek zde varuje před zneužitím techniky. Továrník Rossum vyrábí dokonalé roboty, kteří jsou k nerozeznání od lidí. Roboti postupně vykonávají stále více práce a lidi postupně degenerují. Roboti se vzbouří a začnou vyvražďovat lidi, nakonec vyvraždí všechny až na starého Alquista. Robotům hrozí zánik, protože nejsou schopni vyrábět sami sebe; po Alquistovi chtějí, aby zase objevil tajemství jejich výroby. Alquist se snaží všemožně zjistit informace o konstrukci robotů, dojde i na vivisekci. Mezitím se na scéně objeví roboti z poslední série, Primus a Helena, kteří mají některé lidské vlastnosti, jež ostatním robotům chybí. Alquist zjistí, že se milují, a požehná jim jako zakladatelům nového rodu.
- Ze života hmyzu – (1921) alegorický pohled na svět hmyzu, který představuje různé lidské vlastnosti a lidské typy. Na záchranu skutečných hodnot vystupuje tulák, který nejprve mraveniště nezaujatě pozoruje, ale nakonec se z pozorovatele stane aktivním účastníkem děje a rozšlapává mravenčího vůdce. Napsáno spolu bratrem Josefem.
- Věc Makropulos – (1922, zhudebněno L. Janáčkem). Zde se tajemná žena – Elina Makropulos – prozradí, že je jí ve skutečnosti 300 let. Je dcerou alchymisty, který působil na dvoře Rudolfa II., a který vymyslel elixír mládí. Císař mu nařídil, aby tento přípravek vyzkoušel na své dceři. Mnoho lidí ji závidí, ale ona touží zemřít, protože lidský život je těžký a jeho normální délka stačí.
- Adam stvořitel – (1927). Adam je nespokojen se světem jaký je, proto jej zničí a vytvoří nový. Je zklamán, protože brzy zjišťuje, že nový svět není lepší než ten, který zničil. Napsáno spolu bratrem Josefem.
- Bílá nemoc – (1937, zfilmováno roku 1937). Objevuje se diktátor, který chce válku (Adolf Hitler), ale zároveň s ním se objevuje strašlivá nemoc, která zabijí lidi. Touto nemocí onemocní i diktátor, jeden mírumilovný lékař (Galén) nachází lék. Nabízí diktátorovi, že ho vyléčí výměnou za mír. Diktátor nakonec přijímá, ale lékař je zabit, zfanatizovaným davem, cestou k němu. Na konci díla vypuká válka.
- Matka – (1938). Antifašistické drama, kde otevřeně vyhlašuje nutnost boje proti fašismu. V tomto dramatu hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti – Tonimu (její starší synové i manžel již padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy.

Cestopisy

V Čapkových cestopisech nejede o zeměpisnou studii, ale o zachycení zvláštností, zvyků a životního stylu. V těchto dílech je velmi bohatý jazyk, který byl později často napodobován, ale nikdo nebyl schopen se Čapkovi přiblížit. Tyto cestopisy jsou velmi pěkné, ale v mnoha směrech již zastaralé, jazykovou bohatost zde lze označit i za trochu nečtivou. Popisuje své vlastní cesty. Forma jakou tyto cestopisy psal připomíná jeho sloupky. Nejdříve cestopisy posílal do Lidových novin, až později vyšly knižně.
- Italské listy – (1923)
- Anglické listy – (1924)
- Výlet do Španěl – (1930)
- Obrázky z Holandska – (1932)
- Cesta na sever – (1936) – spolu s Olgou Scheinpflugovou

Pro děti

- Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek – (1932) pohádky z různých zaměstnání, kde Čapek dětem sděluje určité principy lidského chování (např. listovní tajemství).
- Dášeňka čili život štěněte – (1933). Toto dílo, napsané a fotografované s Josefem Čapkem, je vyprávění o narození a růstu štěňátka – foxteriéra Dášeňky. Karel Čapek vypráví tomuto pejskovi psí pohádky, které jsou tak trochu také bajkami.

Filosofická díla

- Pragmatismus čili Filosofie praktického života (1918)

Překlady

- Francouzská poezie nové doby (1920), tento překlad moderních francouzských básníků výrazně ovlivnil vývoj české literatury. Tyto překlady byly dokonale propracované, na dlouhou dobu se staly vzorem překladu.

Politická díla

- Hovory s TGM (1928–1935, 3 svazky) – Toto dílo je velkou zvláštností v literatuře a to nejen naší. Je samozřejmé, že k tomuto dílu existuje několik možných přístupů. Při hodnocení tohoto díla je nutné hledět na něj z hlediska doby, kdy vznikalo. Toto dílo bývá považováno za jedinečné svědectví o Masarykovi (jeho názorech nejen politických, ale i lidských, jeho vzpomínek), ale lze o něm i říci, že je nepřirozené, aby si prezident vytvořil hradní novináře a aby s jedním z nich sepsal knihu, tento specifický přístup není v demokracii běžný a mnoho kritiků se domnívá, že toto dílo bylo sepsáno za účelem propagandy T. G. Masaryka.
- Mlčení s T. G. Masarykem – doplnění hovorů, esej z roku 1935.

Posmrtně vydáno

Po smrti K. Čapka byly sebrány a vydány jeho novinové články, fejetony, atp.
- Měl jsem psa a kočku – 1939, prózy a fejetony
- Kalendář – 1940, sloupky
- O lidech – 1940, sloupky
- Vzrušené tance – 1946, básně
- Bajky a podpovídky – 1946
- Sedm rozhlásků K.Č. – 1946
- Ratolest a vavřín – 1947, sloupky
- Obrázky z domova – 1953, fejetony a sloupky
- Věci kolem nás – 1954, fejetony a sloupky
- Sloupkový ambit – 1957
- Poznámky o tvorbě – 1959, výbor z prací o literatuře
- Na břehu dnů – 1966, výbor z novinářských prací
- Místo pro Jonathana! – 1970, výbor ze statí o literatuře a kultuře
- Listy Olze – 1971, dopisy Olze Scheinpflugové
- Drobty pod stolem doby – 1975, veršované komentáře ke dni
- Listy Anielce – 1978, dopisy Anně Nepeřené z roce 1905
- Dopisy ze zásuvky – 1980, dopisy Věře Hrůzové z let 1920–1931
- Filmová libreta – 1988

Externí odkazy

- [http://capek.misto.cz Stránky věnované Karlu Čapkovi]
- [http://www.capek-karel-pamatnik.cz/ Památník Karla Čapka]

Odkazy

- Seznam českých spisovatelů
- Česká literatura v letech 1900–1945
- Expresionismus
- Pragmatismus Čapek, Karel Čapek, Karel Čapek, Karel Čapek, Karel Čapek, Karel Čapek, Karel Čapek, Karel Čapek, Karel ja:カレル・チャペック ko:카렐 차페크

1938

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky:1933 1934 1935 1936 1937 - 1938 - 1939 1940 1941 1942 1943 ----

Události

Česko
- 30. září Československo na základě mnichovské dohody postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety).
- 5. října po přijetí mnichovské dohody prezident Edvard Beneš utekl do Londýna
- 30. listopadu byl Emil Hácha zvolen prezidentem republiky
- Malá válka mezi Československem a Polskem
- 1. prosince zahájili Němci stavbu tzv. sudetské autostrády
- Lichtenštejnská knížecí rodina přesídlila do Vaduzu
- pád Hodžovy vlády, úřednická vláda generála Syrového Svět
- 12. března Rakousko bylo anektováno hitlerovským Německem
- 4. února Adolf Hitler se stal vrchním velitelem ozbrojených sil
- 29. září podepsána Mnichovská_dohoda
- 2. listopadu První vídeňská arbitráž
- Chile, Rakousko a Venezuela vystoupily ze Společnosti národů
- kuomintangské vedení se pokusilo zastavit japonského postup zničením hrází Žluté řeky

Vědy a umění

- rozpuštěna Skupina surrealistů v ČSR
- uzavřeno Osvobozené divadlo
- vyroben vrtulník
- objevena jaderná reakce
- objeven chemický prvek praseodym

Nobelova cena

Narození

Česko
- 23. února Jiří Menzel, český režisér
- 7. března Petr Skoumal, český hudebník
- 11. října Ivan M. Havel, český vědec Svět
- 1. leden - Carlo Franchi přezdívaný Gimax italský automobilový závodník
- 10. ledna Donald Ervin Knuth, americký počítačový vědec
- 25. ledna Vladimir Semjonovič Vysockij, ruský písničkář († 25. června 1980)
- 8. dubna Kofi Atta Annan, generální tajemníkem OSN
- Laco Deczi, slovenský jazzový trumpetista

Úmrtí

Česko
- 17. září Antonín Benjamin Svojsík, český pedagog a zakladatel českého skautingu (
- 5. září 1876)
- 25. prosinec Karel Čapek, český spisovatel (
- 9. leden 1890)
- Mirko Eliáš (
- 1899), český herec Svět
- 27. dubna Edmund Husserl, německý filozof (
- 8. dubna 1859)
- 10. listopadu Kemal Atatürk, turecký vojevůdce a státník (
- 1881)

Hlava státu

- Edvard Beneš
- Emil Hácha (Druhá republika) Kategorie:20. století ja:1938年 ko:1938년 simple:1938

29. září

29. září je 272. den roku podle gregoriánského kalendáře (273. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 93 dní.

Události

Česko
- Svět
-

Narození

Česko
- Svět
-

Úmrtí

Česko
- 1820 Antonín Jaroslav Puchmajer, český spisovatel (
- 7. leden 1769)
- 2004 František Pavlíček, český dramatik a scenárista (
- 20. listopadu 1923) Svět
- 1902 Émile Zola, francouzský spisovatel (
- 2. duben 1840)

Svátky

Česko
- Michal Svět
-

Viz také:

- 28. září 30. září - kalendář
- leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Kategorie:Září ja:9月29日 ko:9월 29일 simple:September 29

Alois Eliáš

Generál Ing. Alois Eliáš (29. září 1890 Praha-Vinohrady – 19. června 1942 Praha-Kobylisy) byl hrdina domácího odboje za II. světové války a předseda protektorátní vlády (27. dubna 1939 – 29. září 1941). Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný premiér okupovaného státu popraven. Eliáš vystudoval Císařskou královskou českou vysokou školu technickou v Praze (dnešní ČVUT). Za I. světové války jako rakouský voják přeběhl v Haliči frontu a dostal se do ruského zajetí. Vstoupil do legií a ve Francii vystudoval důstojnickou školu. Bojoval u Verdunu. Za první republiky byl po studiu francouzské vysoké válečné školy v generálním štábu a ve vedení Sokola. Od roku 1936 byl divisním generálem. Za II. republiky byl nejprve vysokým státním úředníkem, ve vládě Rudolfa Berana byl ministrem nově vytvořeného ministerstva dopravy. Za okupace se ihned zapojil do podzemní vojenské organisace Obrana národa a stal se členem její rady starších. Od jara 1939 byl napojen na zahraniční odboj vedený presidentem republiky Benešem a měl kontakty i ostatními odbojovými skupinami Politické ústředí, Petiční výbor Věrni zůstaneme a I. illegální ústřední výbor KSČ. Po sloučení složek domácího odboje (s výjimkou kommunistů) v ÚVOD (Ústřední vedení odboje domácího) byl činný i v něm. Nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který nastoupil do své funkce 27. září 1941, nechal v rámci první heydrichiády (stanného práva) okamžitě Eliáše zatknout. Eliáš byl odsouzen k trestu smrti za velezradu, zemězradu a podporu nepřítele, nicméně vykonání rozsudku bylo odloženo. Beneš vyzval protektorátního prezidenta Háchu, aby na protest ihned odstoupil. Ten to však neučinil. Eliáš byl popraven v rámci druhé heydrichiády (po atentátu na Heydricha).

Reference

- Tomáš Pasák: Generál Alois Eliáš a odboj. Slovo k historii 27. Melantrich, Praha 1991, 40 pp. Eliáš, Alois Eliáš, Alois Eliáš, Alois Eliáš, Alois

1942

Století: 19. století - 20. století - 21. století Roky: 1937 1938 1939 1940 1941 - 1942 - 1943 1944 1945 1946 1947 ----

Události

Česko
-